Jdi na obsah Jdi na menu
 


Málo něco z kardio-chirurgie část popisová

 

Kardiochirurgie
Kardiochirurgie je obor chirurgie zabývající se interním lékařstvím a převážně srdcem. Obor kardiochirurgie se zabývá operacemi srdečních tepenchlopní a svalů, také se zabývá transplantacemi srdce. První operace srdce prováděli lidé jako Francisco Romero,Henry Dalton a Daniel Hale Williams, první úspěšná srdeční operaci provedenou bez komplikací provedl doktor Ludwig Rehn vněmeckém Frankfurtu. V roce 1896 operoval pravou srdeční chlopeň.


Historie

Kardiochirurgie je poměrně mladým odvětvím. Její počátky se datují do poloviny 20. století. Postupně se vyčlenila z obecné chirurgie.

Za první úspěšný chirurgický zákrok na srdci se považuje ošetření poraněné pravé komory srdeční, které bylo provedeno ve Frankfurtu (Německo) již v roce 1896. Do 20., 30. a 40. let 20. století se datují první pokusy o nápravu postižení srdečních chlopní. V roce 1938 byla v Bostonu (USA) úspěšně vyřešena vrozená srdeční vada (otevřená tepenná dučej) u sedmileté dívky. 2. světová válka si vyžádala zdokonalení technik ošetření poranění hrudníku a srdce. V roce 1944 provedl v Baltimore (USA) Alfred Blalock první úspěšnou korekci složité vrozené srdeční vady. Tím nastartoval další vývoj kardiochirurgie.

 

Nové technologie, nové postupy

Výrazný rozvoj kardiochirurgie je spojen se zavedením mimotělního oběhu. Základním předpokladem pro realizaci jeho myšlenky bylo porozumění fysiologii krevního oběhu, vynález technik okysličení krve a objev látek zabraňujících srážení krve. První pokusy o okysličení tělesných orgánů pomocí přístrojů pocházejí již z počátku 20. století. Do kardiochirurgické praxe se však mimotělní oběh dostal až v 50. letech 20. století.

Dalším milníkem v srdeční chirurgii bylo zavedení techniky operování v hypotermii . Podchlazení pacienta a zástava krevního oběhu umožnili provést náročnější výkony na otevřeném srdci.

Pro úspěšnost operací prováděných v srdeční zástavě je důležitá ochrana srdečního svalu během zástavy. Techniky kardioplegie (zástavy srdeční činnosti a ochrany myokardu) za použití krve a iontových roztoků se vyvíjí od 50. let 20. století prakticky až do současnosti.

 

Rutinní výkony

První náhrady srdečních chlopní byly provedeny v 50. letech 20. století. V chirurgii chlopní se uplatnily nové umělé chlopenní náhrady i chlopenní náhrady získané ze srdcí zemřelých dárců (homografty). Počátkem 60. let se objevily první biologické chlopenní protézy.

Bouřlivým vývojem prošla i chirurgická léčba ischemické choroby srdeční. První techniky spočívaly v napojení vnitřní hrudní tepnydo srdeční svaloviny. Souběžně se rozvíjela metoda chirurgického „vyčištění“ věnčitých tepen jejich otevřením a opětovným sešitím. Výkony měly vysokou úmrtnost. S rozvojem zobrazovacích metod (selektivní koronarografie) došlo i ke zdokonalení operační techniky. První napojení vnitřní hrudní tepny přímo na pravou věnčitou tepnu provedl v roce 1960 newyorkský chirurg Robert H. Goetz. Spojení obou tepen zabralo jen 17 sekund a byla k němu využita kovová trubička. V dalších letech začaly být k provedení bypassů využívány žilní štěpy. Počátek rutinní koronární chirurgie se datuje do konce 60. let 20. století.

 

Transplantace srdce

Pokusy s přenosem srdce mezi pokusnými zvířaty pocházejí již z počátku 20. století. První pokus o transplantaci srdce člověku provedl Hardy v roce 1964. Lidskému příjemci při něm implantoval srdce šimpanze. Operace však skončila nezdarem.

První úspěšnou transplantaci srdce od lidského dárce provedl v prosinci 1967 tým jihoafrických chirurgů pod vedením Christiana Barnarda. Pacient s novým srdcem přežil 18 dnů. Průkopnické operace byly zatíženy vysokou úmrtností z důvodu nedostatečně účinné ochrany transplantovaných orgánů. Výrazný pokrok přinesly až léky potlačující imunitu příjemce.



Srdce a cévy

Srdce se od pradávna považuje za symbol života, sídlo duše a centrum citu. Téměř všechny lidské civilizace jej kladly vždy na nejvyšší místo v pomyslné hierarchii všech orgánů. Srdce se právem řadí k největším divům světa.

Srdce je životně důležitý orgán. Při zástavě jeho činnosti dochází k zástavě krevního oběhu a bez vnějšího zásahu k úmrtí. Významu srdce odpovídá i jeho uložení. Je chráněno uvnitř hrudního koše mezi plícemi. Nachází se uprostřed, svou větší částí zasahuje obvykle doleva. Velikost srdce se liší podle věku, pohlaví a stavu. Za normálních okolností ji lze přirovnat k velikosti zaťaté pěsti. Při některých chorobách může být větší.