Teorie pěti prvků
Teorie pěti prvků - "dřeva, ohně, země, kovu a vody" - je podobně jako teorie jin-jangu (yin-yang) dávnou filozofickou koncepcí používanou k vysvětlení uspořádání a jevů fyzického vesmíru. V tradiční čínské medicíně se teorie pěti prvků používá k interpretaci vztahů mezi fyziologickými a patologickými stavy lidského těla a přírodního prostředí. Pět prvků podle této teorie podléhá ustavičnému pohybu a změně a jejich vzájemná závislost a vzájemná kontrola vysvětlují složité spojení mezi hmotnými objekty i jednotu mezi lidským tělem a světem přírody.
V tradiční čínské medicíně mají vnitřní orgány i další orgány a tkáně vlastnosti podobné pěti prvkům; fyziologicky i patologicky se vzájemně ovlivňují stejně jako pět prvků. Porovnáním podobností jsou kategoriím pěti prvků přisuzovány různé jevy. Na základě charakteristik, forem a funkcí různých jevů se vysvětlují složité vazby mezi fyziologickými a patologickými stavy stejně jako spojení mezi lidským tělem a přírodním světem.
Pět prvků vyšlo najevo ze sledování různých skupin dynamických procesů, funkcí a charakteristik pozorovaných v přírodním světě. V každém z pěti prvků jsou zahrnuty tyto aspekty:
Oheň: sucho, horko, plápolání, vzestup, pohyb atd.
Dřevo: pučení, prodlužování, poddajnost, harmonie, pružnost atd.
Kov: pevnost, tuhost, štěpení, řezání, očista atd.
Země: růst, změna, výživa, vytváření atd.
Voda: vlhkost, chlad, pokles, tok atd.
V následující tabulce jsou podle pěti prvků utříděny různé jevy:
|
Dřevo |
Oheň |
Země |
Kov |
Voda |
Chuti |
kyselá |
hořká |
sladká |
štiplavá |
slaná |
Orgán cang |
játra |
srdce |
slezina |
plíce |
ledviny |
Orgán fu |
žlučník |
tenké střevo |
žaludek |
tlusté střevo |
močový měchýř |
Smysly |
oči |
jazyk |
ústa |
nos |
uši |
Tkáně |
šlachy |
cévy |
svaly |
vlasy/pokožka |
kosti |
Směry |
východ |
jih |
střed |
západ |
sever |
Změny |
pučení |
růst |
transformace |
zrání |
uchování |
Barva |
zelená |
červená |
žlutá |
bílá |
černá |
Mezi pěti prvky existují těsné vzájemné vztahy, které lze klasifikovat jako vzájemné rození a vzájemné ovládání za fyziologických podmínek a vzájemné podmaňování a vzájemné ponižování za patologických podmínek. Vzájemným rozením a ovládáním jsou koordinovány funkce různých systémů a udržována homeostáza. Podmaňováním a ponižováním lze vysvětlit patologické změny a lze podle nich předpovídat komplikace.
Pořadí vzájemného rození mezi pěti prvky je takové, že dřevo rodí oheň, oheň rodí zemi, země rodí kov, kov rodí vodu a voda rodí dřevo. Takto je každý z pěti prvků v tomto vztahu vzájemného rození s dalším prvkem, takže rození probíhá v kruhu a donekonečna. Podle pořadí vzájemného ovládání však dřevo ovládá zemi, kov ovládá dřevo atd. Každý z pěti prvků také sdílí tento vztah ovládání s dalším prvkem. Vzájemné rození a vzájemné ovládání jsou dva neoddělitelné aspekty. Pokud nedochází k rození, neprobíhá zrození a růst. Pokud neexistuje ovládání, nedochází ke změně a vývoji pro udržování normálních harmonických vztahů. Pohyb a změna všech věcí tak existují prostřednictvím jejich vztahů vzájemného rození a ovládání. Tyto vztahy jsou základem oběhu přírodních prvků.
Podmaňování a ponižování jsou patologické stavy normálního vzájemného rození a ovládání. Podmaňování znamená, že ovládání jednoho z pěti prvků jiným prvkem překračuje normální úroveň, zatímco ponižování znamená, že jeden z pěti prvků ovládá jiný prvek opačným směrem, než by odpovídalo normálnímu pořadí vzájemného ovládání.